Následující část textu se věnuje specifikům zpráv podle druhu vyšetření. Tedy v čem se liší vyšetření v jednotlivých zařízeních a jaké z toho plynou rozdíly, které můžeme vidět ve zprávě z vyšetření.

Mezi nejčastěji navštěvovaná zařízení, kam můžete jít s dítětem na psychologické vyšetření, patří pedagogicko-psychologická poradna (dále „PPP“), speciálně pedagogické centrum (dále „SPC“). Vyšetření může dítě absolvovat i u školního či klinického psychologa.

Zpráva má obecné náležitosti, které by s mírnými obměnami měla mít bez ohledu na zařízení, ze kterého pochází.

Hlavním rozdílem mezi různými vyšetřeními a zprávami je zakázka, se kterou do zařízení přicházíte.

Do PPP pravděpodobně přijdete, pokud potřebujete řešit vzdělávání svého dítěte a situace související s jeho školní docházkou. Důvodem návštěvy PPP mohou být též výchovné obtíže, mimořádné nadání dítěte, posouzení školní zralosti apod. Do SPC chodí rodiče s dětmi s podobnými potížemi/požadavky, které jsou ale pravděpodobně důsledkem mentálního, zrakového, sluchového či tělesného postižení, jsou spojené s vadou řeči nebo poruchou autistického spektra. SPC se tedy specializují na pomoc dětem s určitým typem handicapu, nicméně pomáhají zpravidla i se zakázkami, které s handicapem nesouvisí.

PPP a SPC se setkávají s různým typem zakázek. Může jít o zjišťování případných výukových obtíží (například pomocí zkoušek čtení, psaní a prostorové orientace) nebo obecných schopností (s čímž se pojí testování inteligence dítěte). Další velkou oblastí je hodnocení předpokladů pro školní výkon a hodnocení předškolních a školních schopností a dovedností, případně potvrzení či vyvrácení mimořádného nadání dítěte (například využitím testů a zkoušek paměti, pozornosti, motoriky, dále nástroje pro posouzení laterality). Dále se pro vyšetření mohou použít projektivní testy, jejich interpretace však nejde tolik do hloubky jako u klinického psychologa.

Důležitou součástí zprávy z PPP a SPC jsou zejména doporučení vhodných podpůrných opatření především 2. – 5. stupně a vyhodnocení poskytování těchto podpůrných opatření žákům se speciálními vzdělávacími potřebami a žákům mimořádně nadaným. Doporučení by měla vypadat tak, aby si učitel uměl představit, jak má přistupovat k výuce dítěte v jednotlivých předmětech, nebo při zkoušení. Doporučení může také učiteli říci, jak řešit situace, kvůli kterým bylo dítě k vyšetření do PPP nebo SPC odesláno. Takový konkrétní “návod” by měl získat i rodič. Ve zprávě se případně objevuje též doporučení k zařazení žáka s mentálním, tělesným, smyslovým postižením, poruchami učení, chování, autismem či jinými obtížemi (blíže viz § 16 odst. 9 školského zákona) do školy, třídy, oddělení, studijní skupiny nebo do vzdělávacího programu odpovídajících vzdělávacím potřebám žáka. V SPC oproti PPP je rozšířený systém možnosti nastavení podpory pro dítě se závažnějšími obtížemi (například dítě s poruchou autistického spektra či dítě s depresemi). K tomuto lze shrnout, že spolu s doporučeními by závěr zprávy měl dávat odpovědi na otázky, které si učitelé a rodiče ve vztahu k dítěti kladou, a nabízet konkrétní “návody”, jak situaci dítěte zlepšit. Některá doporučení jsou přitom závazná a škola se jimi musí řídit.

Školské poradenské zařízení (PPP či SPC) v doporučení stanoví dobu, po kterou má být podpůrné opatření dítěti poskytováno. Tato doba by neměla přesáhnout 2 roky, v odůvodněných případech pak 4 roky. V této době by pro dítě měl být vydán pouze jeden soubor doporučení, další pouze v případě, že došlo ke změně. Ve zprávě a doporučení psycholog zařízení uvede též termín nového posouzení. Součástí zprávy PPP a SPC může být doporučení vyšetření dalším odborníkem, například neurologem, klinickým psychologem či psychiatrem.

Školní psycholog pracuje s dítětem přímo ve škole. Rozsah individuální práce s dítětem či jeho rodinou se odvíjí od nastavení školy i konkrétního psychologa, jeho možnostech a schopnostech. Může provádět diagnostiku, především při výukových a výchovných problémech žáka, či diagnostiku nadaných dětí. Školy nedisponují obvykle tolika psychologickými testy jako psychologové v PPP či SPC, nemusí být školeni a oprávněni k používání konkrétních testů, a nemohou navrhovat podpůrná opatření (pokud nejde o podpůrné opatření prvního stupně). Nicméně může být školní psycholog důležitou osobou, která pomůže učitelům i rodičům konkrétním doporučením z PPP nebo SPC porozumět a realizovat je. Dále může učitelům a rodičům pomoci nastavit vhodné způsoby zvládání různých situací či učení i zcela mimo rámec vyšetření a poradnu, i před tím, než k případné návštěvě poradny dojde, zvlášť pokud je ve škole vůle ke spolupráci a mezi učiteli a školním psychologem panuje důvěra. Psycholog tedy může dítě vyšetřit, a to na základě podnětu rodičů, vyučujících nebo na základě vlastního uvážení (vždy s informovaným souhlasem rodičů). A pokud školní psycholog nazná, že by dítě potřebovalo nastavit podpůrná opatření, vždy musí rodičům nabídnout podrobnější vyšetření v PPP či SPC. V této oblasti se tedy školní psycholog zabývá především včasnou identifikací žáků s potřebou podpůrných opatření a vytvářením (případně i realizací) strategií a postupů vedoucích k odstranění či zmírnění výukových problémů.

Obecně je zpráva školního psychologa více „povídací“, obsahuje více textu týkající se toho, co společně s žákem řešili, o čem se bavili. Zpráva pak bývá podkladem pro další vyšetření u dalších odborníků a specialistů.


Dětský klinický psycholog se na rozdíl od odborníků uvedených výše v tomto článku zabývá spíše závažnějšími a dlouhodobějšími problémy, nebo problémy nejmenších dětí. Vyšetřeni dětského klinického psychologa slouží ke zjištění, zda problémy dítěte odpovídají nějaké diagnóze. Dětský klinický psycholog nejčastěji provádí diagnostiku u dětí do 3 let věku, u dětí a dospívajících s vývojovým nebo kombinovaným postižením, u dětí a dospívajících s vážnými psychickými poruchami (autismus, Aspergerův syndrom, ADHD, deprese, úzkosti, poruchy psychotické – schizofrenie, bipolární afektivní porucha, apod.), u dětí a dospívajících se zdravotním ohrožením, chronickými nemocemi, vývojovými poruchami, smyslovými vadami, pohybovým nebo kombinovaným postižením, a podobně. Jeho zpráva se tedy bude zaměřovat především na určení diagnózy či vyloučení podezření na ni. Ačkoli má zpráva podobné body jako ta z výše uvedených zařízení (případně jsou body jinak pojmenované), vzhledově se více podobá lékařské zprávě. Zpráva/nález může být podkladem pro další vyšetření či jiné potřeby dalších odborníků a specialistů, například též pro PPP, SPC či školního psychologa, kteří závěry a doporučení dětského klinického psychologa mohou zahrnout do svých zjištění a následně podniknout kroky vycházející z jejich pravomocí (viz výše). Dětský klinický psycholog nenastavuje podpůrná opatření a není povinností školy brát na zprávu dětského klinického psychologa ohled.


V PPP a SPC je výstupem z vyšetření především zpráva a doporučení. Doporučení je ze zákona součástí vyšetření v PPP a SPC. Doporučení by mělo být součástí i zprávy (v tomto případě se užívá spíše názvu „nález“) klinického psychologa, v praxi však někdy chybí. Doporučení sepsané psychologem z PPP nebo SPC se po souhlasu rodičů či jiných zákonných zástupců automaticky odesílá do školy dítěte, kde se následně aplikují a poskytují podpůrná opatření, která jsou v doporučení stanovena. V případě klinického psychologa se zpráva (nález) odesílá nejčastěji pediatrovi, který má dítě v péči. Školní psycholog předává zprávu přímo rodičům dítěte.

Zdroje

• Institut postgraduálního vzdělávání ve zdravotnictví. (2021, červenec 5). Dětská klinická psychologie - Informace. Dostupné z https://www.ipvz.cz/o-ipvz/kontakty/pedagogicka-pracoviste/klinicka-psychologie/detska-klinicka-psychologie-informace.
• Národní ústav pro vzdělávání. (2021, červenec 5). Analýza výsledků šetření v PPP. Dostupné z http://www.nuv.cz/uploads/poradenstvi/studie/analyza_nastroju/ppp.html.
• Národní ústav pro vzdělávání. (2021, červenec 5). Podpůrná opatření. Dostupné z http://www.nuv.cz/t/podpurna-opatreni.
• Vyhláška č. 72/2005 Sb., o poskytování poradenských služeb ve školách a školských poradenských zařízeních, v platném znění.
• Vyhláška č. 27/2016 Sb., o vzdělávání žáků se speciálními vzdělávacími potřebami a žáků nadaných.
• Zákon č. 561/2004 Sb. o předškolním, základním, středním, vyšším odborném a jiném vzdělávání (školský zákon).
• Zapletalová, J. (2014). Metodika pro práci školního psychologa zapojeného ve školním poradenském pracovišti. Praha: NÚV.

Autorka článku: Mgr. et Mgr. et Mgr. Zuzana Minarik.