Jak se připravit jako rodič

Pokud je dítě nezletilé (mladší 18 let), je zapotřebí, aby jej na vyšetření doprovázel jeho zákonný zástupce. Vzhledem k tomu, že část návštěvy zabere rozhovor zákonného zástupce (rodiče) s odborníkem, kdy dítě bude čekat samo v čekárně, může být výhodou, když s dítětem přijdete na vyšetření dva dospělí. Jeden z vás pak může mluvit s psychologem a druhý se přitom bude věnovat dítěti, které by jinak čekalo samo. Pokud s dítětem přijdete sami, nezapomeňte mu s sebou vzít knížku, oblíbenou hračku či tablet.

Velkou část vyšetření však strávíte čekáním vy, zatímco bude psycholog pracovat s dítětem. Nezapomeňte si proto vzít s sebou do čekárny něco, čím se zabavíte (knihu, časopis apod.) Některá vyšetření se mohou protáhnout, může tedy být vhodné vzít s sebou svačinu a pití jak pro dítě, tak pro sebe.

Vyšetření dítěte u psychologa by mělo zpravidla sloužit k tomu, aby se na základě zjištěných informací o problému dostalo dítěti odpovídající pomoci. To je v zájmu dítěte, rodiče i psychologa. Psychologické vyšetření může být náročné a vyžadovat, aby psycholog o dítěti získal co nejvíce informací, a to nejen pomocí vyšetřovacích metod, ale i otázkami na vás nebo jiné dítěti blízké osoby (více o rozhovoru s psychologem si můžete přečíst zde). Může pomoci, pokud si některé věci promyslíte a nachystáte předem.

• Na vyšetření dítěte je potřeba doprovod zákonného zástupce. Pokud je to možné, přijďte ve dvou.
• Vezměte dítěti svačinu, pití a něco na zabavení (knížku, hračku, tablet), stejně tak sobě – část vyšetření budete čekat.
• Psycholog bude potřebovat co nejvíce informací – pomůže, když se na rozhovor předem připravíte.

Příprava krok za krokem

Vaše příprava může začít tím, že se zamyslíte, s jakým problémem vlastně k psychologovi přicházíte. Popřemýšlejte nad tím, jak se tento problém projevuje a jak je to dlouho, tedy kdy projevy začaly, jak se měnily v průběhu času. Sepište si, zda jste s problémem již zkoušeli něco dělat (i pokud to nefungovalo) a jaké konkrétní kroky jste podnikli. Pokud již máte nějaké zprávy z předchozích vyšetření nebo vyjádření jiných odborníků, nezapomeňte je vzít s sebou na vyšetření.

Zejména při vyšetření dětí s poruchami vývoje či podezřením na ně či dětí s dysfázií či výraznými výkyvy v chování či výkonech může být užitečné se na vyšetření připravit důkladněji. Pokud se s takovým dítětem chystáte na vyšetření intelektových schopností, pozornosti, školní zralosti či jakýchkoliv dovedností spojených se školní docházkou, může být užitečné připravit si veškeré materiály, které nějak dovednosti dítěte zachycují.

V dalším kroku se můžete zamyslet nad vývojem svého dítěte obecně. Zkuste si vzpomenout na všechny vývojové milníky – kdy dítě začalo sedět, lézt, chodit, mluvit. Pokud nevíte přesně, zkuste alespoň porovnat, jestli to bylo zhruba stejně jako jiné děti v podobném věku nebo dříve či naopak později. Pomoct vám se vzpomínáním můžou různé vzpomínkové knížky nebo deníky, kde se tyto věci zaznamenávají, pokud jste si je vedli. V takovém případě je můžete vzít na vyšetření s sebou.

Další pomůckou mohou být rodinná alba či vaše vzpomínky na různé oslavy a jiné významné události, které jste schopni ukotvit v čase. Alba s sebou k psychologovi nenoste, ale pokud si je před vyšetřením prohlédnete, možná si i dle fotek či vzpomínek lépe rozvzpomenete, kdy která dovednost u dítěte nastala. Například si vzpomenete, že na babiččiny narozeniny dítě dolezlo ke stolu a v nestřeženém okamžiku strhlo ubrus. Budete tedy vědět, že v době babiččiných narozenin již dítě lezlo, a nyní již jen stačí spočítat, jak staré v té době bylo.

Psycholog se vás může i zeptat na průběh těhotenství, porodu, stav dítěte po narození. To jsou pravděpodobně informace, které znáte a snadno si na ně vzpomenete. Více přemýšlení a rozvzpomínání vám ale mohou zabrat vážnější onemocnění, která dítě doposud prodělalo a významnější či náročné situace, kterými jste jako rodina během života dítěte prošli. Zkuste si vzpomenout, zda dítě prožilo něco fyzicky či emocionálně výjimečně náročného – například úmrtí nebo vážné onemocnění někoho blízkého, narození nového sourozence, hospitalizace v nemocnici, šikana, rozvod, stěhování, změna školy/školky apod. Zvažte také, zda něco významněji ovlivňovalo fungování vás vaši domácnosti či vás vztah s dítětem – třeba náročná péče o prarodiče dítěte, zaměstnání na směny a časté hlídání dítěte sousedy apod. Může být nápomocné zeptat se i jiných lidí, kteří jsou dítěti blízcí, zda je nenapadá něco důležitého, co by měl psycholog vědět – může to přinést další informace, které by vás z různých důvodů nenapadly. Na závěr se zkuste zamyslet nad historií problému svého dítěte. Pokud je například cílem vyšetření odhalení příčin potíží s matematikou, zkuste si vzpomenout, jak se vaše dítě učilo poznávat čísla, jak se učilo rozumět pojmům jako je větší a menší, jak chápe běžné každodenní úkony spojené s počítáním nebo například dělením dortu, bonbonů, placením v obchodě apod., a jak mu matematika šla v předchozích ročnících školy.

• Popište problém: V čem obtíže dítěte spočívají, kdy začaly, jak se vyvíjely, co jste už zkusili.
• Vezměte zprávy: Přineste zprávy z předchozích vyšetření nebo od jiných odborníků.
• Vývoj dítěte: Zkuste si vzpomenout na vývojové milníky – kdy začalo dítě mluvit, chodit apod. Pomoci vám mohou zápisky nebo fotky.
• Významné události: Připomeňte si zásadní situace (např. nemoc, rozvod, stěhování), které mohly dítě ovlivnit.
• Těhotenství a porod: Buďte připraveni odpovědět na otázky o těhotenství, porodu a prvních týdnech života.
• Dovednosti a výkony: Zvažte, co dítě umí, v čem vyniká nebo naopak zaostává (např. v rámci školy).

Co je užitečné přinést s sebou?

Mnohdy se stává, že například děti s poruchami autistického spektra nebo dysfázií (ale může se to týkat i dětí s jinými vývojovými obtížemi) projevují některé dovednosti jen v domácím prostředí nebo jen za určitých okolností. Například umějí počítat nebo číst, ale projevuje se to jen při hře na tabletu nebo při nějaké vlastní tvorbě či za specifické podpory rodiče. Pokud víte, že vaše dítě doma umí předvést věci, které obvykle nesvede ve školce, zkuste takovou situaci zachytit na video. Další možností je přinést výtvor dítěte, na kterém je jeho malování, psaní či počítání, s sebou na vyšetření nebo ho vyfotit.

Užitečné také můžou být video nebo audio materiály zachycující takový projev dítěte, který neodpovídá běžnému výkonu, nebo projev dítěte, který vám dělá starosti. Dalším příkladem může být nahrávka řečového projevu dítěte, které s lidmi mimo rodinu běžně nemluví, nebo nahrávka dítěte, které doma zvládne něco složitého, přestože se mu ve škole v podobné oblasti nedaří.

Pokud žádnou takovou nahrávku či výtvor dítěte nemáte, nic se neděje. Nestresujte sebe ani dítě tím, že byste začali dítě do nějakých nestandardních výkonů nutit, jen abyste k psychologovi s nějakým materiálem přišli. Doporučení se týká zejména dětí, u nichž je velká pravděpodobnost, že se jim u vyšetření nebude dařit, protože své dovednosti projevují jen zřídka a obvykle jen ve známém nebo nějak specifickém prostředí. A také dětí, v jejichž chování vás znepokojilo nebo naopak zaujalo něco, co se projevuje jen za určitých okolností. Donesené materiály mohou pomoci dítě lépe poznat a/nebo porozumět, do jaké míry výkon dítěte při vyšetření odpovídá jeho potenciálu.

• Některé děti se určitým způsobem projevují jen doma nebo ve specifickém prostředí.
• Užitečné budou video a audio záznamy nebo vlastní výtvory dítěte.
• Je možné přinést také záznamy znepokojivých nebo výjimečných projevů.
• Nemusíte nic tvořit nově, stačí využít už existující záznamy, pokud je máte.

Jak může příprava vypadat prakticky?

Představte si třeba, že váš pětiletý syn Honzík má problémy s mluvením.

Před návštěvou u psychologa byste se mohli zamyslet nad tím, jak se tento problém konkrétně u Honzíka projevuje. Ačkoliv by měl již brzy nastoupit do školy, pořád částečně komolí výslovnost, věty, které říká, se skládají pouze z pár slov a většinou si smysl musíte domýšlet. Rozumí dobře, ale má problém odpovědět. Poprvé jste tento problém postřehli, když vám učitelka v mateřské školce řekla, že je Honzík v mluvení pozadu oproti ostatním dětem a že má problém se s ním domluvit. Od té doby se Honzík moc nezlepšil. Zkoušeli jste s ním trénovat mluvení tak, že jste se ho více ptali na to, co dělá nebo co má rád, ale moc to nepomohlo. Řešili jste to zatím jenom s dětským lékařem, který doporučil diagnostické vyšetření.

Když jste se začali na vyšetření chystat, vzpomněli jste si, že máte natočené video z letošních Vánoc, kde Honzík mluví o tom, co dostal pod stromeček. Také jste našli vzpomínkovou knížku, kde máte zapsáno, kdy se Honzík poprvé usmál, kdy se začal plazit, chodit a mluvit. Vybavujete si také, že těhotenství bylo rizikové a porod dlouhý a náročný.

Na další informace se snažíte vzpomenout a cokoliv, co vás napadne, si zapíšete. Před třemi lety se léčil s lymskou boreliózou a byl týden hospitalizovaný v nemocnici, kde jste jej každý den navštěvovali. Ještě několik týdnů po doléčení byl pomalejší, měl potíže s koordinací a se spánkem. Pár týdnů na to Honzíkovi umřel pes, což nesl velmi těžce a byl dlouho smutný a přestal na nějakou dobu úplně mluvit.

Všechny tyto informace si sepisujete a připravujete na vyšetření. S sebou na vyšetření si vezmete video z Vánoc a zprávu od pediatra, případně další dokumenty, o jejichž doručení nebo vyplnění vás konkrétní poradna požádala při objednání. V práci si vezmete volno na celý den, sbalíte svačinu pro sebe i Honzíka a do tašky si přihodíte svou rozečtenou knihu a dětské omalovánky.