Práva, povinnosti, důvěra a spolupráce

Je přirozené, že před i během vyšetření můžete mít mnoho otázek týkajících se toho, co byste měli, co musíte a co nemusíte dělat. Tento článek o právech, povinnostech a spolupráci by vám měl co nejvíce otázek zodpovědět.

O tom, v jakém případě je dobré na vyšetření přijít, jsme již psali zde. Jako zákonný zástupce máte právo na to, aby bylo vaše dítě vyšetřeno. Do PPP se můžete objednat sami, s vás vašim souhlasem to může udělat i škola. Termín, který pro vyšetření dostanete, se odvíjí od možností pracoviště, z hlediska stanovení termínu je tedy jedno, kdo si vyšetření vyžádá. Máte právo si vybrat jakékoliv pracoviště v rámci České republiky, nicméně místně příslušné poradny mohou přímo se školou vašeho dítěte spolupracovat, což může být v některých situacích výhodou. Nemusíte nikomu předem oznamovat, že na vyšetření půjdete (například ve škole). Vyšetření je bezplatné v případě PPP, SPC a u klinických psychologů, kteří vyšetření provedou v rámci smlouvy s pojišťovnou. Je nutné, aby s dítětem přišel zákonný zástupce. Nejde jen o doprovod, součástí vyšetření je i rozhovor s rodičem, který je důležitý pro pochopení situace a navrhnutí dalšího postupu. Zda navštívíte PPP či jiného odborníka, je na vás, s výjimkou případů, kdy je tento postup nařízen soudem. Je však důležité vybírat odborníka také podle toho, co konkrétně potřebujete (více o konkrétních pracovištích se dozvíte zde). Škola má ze zákona povinnost respektovat a dodržovat doporučení, která vydává PPP a SPC (doporučení jsou konkrétní návrhy možného řešení, které psycholog navrhne na základě celého vyšetření dítěte, více o doporučení si můžete přečíst tady). Oproti tomu se však škola nemusí (ale může) řídit výsledky vyšetření od jiného odborníka (například klinického psychologa) nebo jeho radami. Například máte od psychologa potvrzené, že vaše dítě má dyslexii, ale učitelé nezměnili požadavky nebo podmínky pro výkon ve škole. Po vyšetření v PPP, kde dyslexii potvrdí a do doporučení napíší, že vaše dítě nemá psát diktáty, je povinnost učitelů toto respektovat bez ohledu na to, jaký je jejich osobní názor.

Pokud vám byla návštěva doporučena (například od učitele) a vy nesouhlasíte, máte právo na vyšetření nepřijít. Často je ale lepší vyšetření podstoupit, než odmítnout možnost odhalit problém, a pomoci tak dítěti. Pokud máte pocit, že během vyšetření byla porušena vaše práva, můžete se podívat na tyto články: debriefing, reklamace zprávy (připravujeme).

Před samotným vyšetřením musíte jako právní zástupce podepsat informovaný souhlas (slovníček). Ten by měl zahrnovat cíl vyšetření, informace o tom, jak bude vyšetření probíhat včetně stručného vysvětlení volby testu a jeho smyslu, možné důsledky a rizika vyšetření a způsob, jak bude zacházeno s poskytnutými osobními údaji. Jsou-li během vyšetření vytvořeny písemné záznamy či videonahrávky, máte právo vědět, která z informací může být poskytnuta a komu. Než budete souhlasit s tím, co je v informovaném souhlasu napsáno, měli byste dostat možnost se s ním v klidu seznámit a na případné nejasnosti se psychologa zeptat. Určitě se nezdráhejte této možnosti využít. V případě psychologického vyšetření dítěte poskytujete informovaný souhlas s vyšetřením jak vy jako rodič či zákonný zástupce (nejlépe písemně), tak dítě (nejčastěji ústně), pokud to věk a rozumové schopnosti dítěte umožňují. Souhlas není nutný, pokud je testování nařízeno soudem.

Rodiče i psycholog by měli dětem i dospívajícím vysvětlit, proč jsou testováni. Jak s dětmi mluvit před vyšetřením se dozvíte tady. Zájmem všech je to, aby vyšetření ulevilo od problémů, které dítě tíží. Nezapomeňte na vyšetření přinést pomůcky, které vaše dítě potřebuje (sluchadla, brýle). Během celé doby vyšetření máte právo na soukromí a bezpečí.

Je přirozené, že je hodně témat, o kterých se člověku mluvit nechce, možná se za ně také stydí a nejradši by je zapřel. Pochopitelně jsou situace a vzpomínky, které mohou být náročné a nepříjemné. Pokud se vás psycholog na nějaké takové téma zeptá, je vhodné mu nelhat. Je možnost se v těchto situacích psychologa zeptat, k čemu tyto informace v rámci vyšetření potřebuje a k čemu je použije. Je možné, že pokud porozumíte smyslu otázky, nebudete se bát odpovídat pravdivě. Také může být přínosné psychologa upozornit na to, že je toto konkrétní téma citlivé. Díky tomu se může snažit doptávat citlivěji, dát více prostoru pro vás vaši odpověď, nebo se ptát méně. Máte právo na určitou otázku neodpovědět, ale je důležité myslet na to, zda tím odborníka neochudíte o důležitou informaci, která mu může pomoci lépe pochopit životní příběh vašehodítěte a vše, co ho může ovlivňovat. To, že sdělíte nepříjemné informace, neznamená, že jste vinna/vinen za aktuální stav dítěte. Nicméně například to, že aktuálně nemáte dobré bytové podmínky nebo to, že se ve vás vaši rodině vyskytují časté konflikty či násilí, by psycholog určitě vědět měl. Lépe se mu bude odlišovat, jestli je nyní vhodné doporučovat intenzivní práci s dítětem a spolupráci s dalšími odborníky (např. speciálním pedagogem, logopedem, neurologem, psychiatrem), či zda je nyní spíše důležitější dát škole vědět, aby k hodnocení dítěte přistupovala shovívavěji, a pomoci vám třeba vyhledat organizace pomáhající s řešením daných problémů (např. bezplatné občansko právní poradny). Zamlčení informací je zásadní překážka pro úspěšné a bezpečné vyšetření a doporučení pro vás i dítě. Máte povinnost poskytnout informace o předešlých vyšetřeních, pokud mohou mít vliv na řešení obtíží dítěte. Například informace o výsledcích z předešlých vyšetření v PPP (a dalších školních poradenských služeb), pokud již dítě na vyšetření bylo dříve. Máte povinnost poskytnout informace o výsledcích jiných odborných či lékařských vyšetření, pokud mohou mít vliv na řešení obtíží dítěte. O tom, co je dobré si připravit a na co se může psycholog ptát, se dozvíte tady. Povinností pracovníka je ptát se pouze na informace, které souvisí s problémem dítěte, otázky nejsou ze zvědavosti. Během vyšetření můžete vyjádřit své přání, postoje, připomínky a požadavky. vy i odborník byste měli mít společný cíl - co nejlépe pomoci dítěti, a proto je důležitá spolupráce. Je důležité, abyste si navzájem vycházeli vstříc.

Zároveň je důležité zmínit, že vyšetření v poradně není zkouškou rodičovství. Psycholog by neměl být někdo, kdo je proti vám a kdo hledá vaše chyby. Nesoudí vaše rozhodnutí nebo výchovu, není tam od toho, aby vám něco přikazoval či zakazoval. Je ale možné, že vám ukáže možnou spojitost mezi vás vašim chováním a potížemi dítěte a navrhne řešení. Zda se jeho doporučením budete řídit, je však jen na vás.

Návštěva poradny má více částí. Při rozhovoru je vaše účast velmi důležitá. U dalších částí být nemusíte, případně vás psycholog požádá, abyste s ním nechali dítě samotné a počkali například ve vedlejší místnosti. vaše nepřítomnost může být pro dítě výhodou, protože, vzhledem k tomu, že je dítě v nové situaci, může se snažit z vašehovýrazu vyčíst žádoucí odpověď, a to může výsledek vyšetření zkreslit. Nejde jen o to, že by dítě mohlo být neupřímné, ale někdy u testování záleží i na rychlosti a, pokud dítě hledá ujištění o správné odpovědi u rodiče před tím, než ji řekne, podá automaticky horší výsledek. Navíc pro vás může být přirozeně náročné dítěti nepomáhat nebo ho nepovzbuzovat. Pokud víte o něčem, co je pro vaše dítě specifické - jak je na tom s porozuměním, jak zvládá situaci, kdy něčemu nerozumí, nebo když je něčím znejištěné, měli byste to psychologovi před vyšetřením sdělit.

Například pro úzkostlivé děti může být přítomnost rodiče uklidňující, a tak je dobré přítomnost při vyšetření s psychologem prodiskutovat během prvotního rozhovoru. Z něj často vyplyne kompromis pro obě strany, rodič například sedí v čekárně, ale dveře do pracovny jsou během vyšetření otevřené. Rodič pak může poslouchat, dítě ví, že tam je, a psycholog může nerušeně pracovat.

Pokud z nějakého důvodu u rozhovoru a vyšetření chcete být, psycholog vás pravděpodobně usadí tak, aby na vás dítě nevidělo, a požádá vás, abyste do rozhovoru a vyšetření nevstupovali. To prosím dodržujte. Je možné, že vám některé postupy během vyšetření nebudou dávat smysl, přesto jsou důležité a je v zájmu dítěte, aby byl postup dodržen. Avšak mohou nastat i situace, kdy vidíte, že vaše dítě aktuálně selhává v určitém úkolu (například kvůli své dysfázii neporozumělo otázce), ačkoliv víte, že se jedná o typ úkolu, které by dítě za běžné situace zvládlo. V takovém případě můžete zkusit dát psychologovi najevo, že něco chcete říct. Mějte ovšem strpení, pokud vás nenechá promluvit hned, a do vyšetření mu nezasahujte. Své postřehy mu sdělte po ukončení vyšetření.

V průběhu setkání se máte možnost psychologa zeptat na to, co vás zajímá, a ten by vám měl vysvětlit, proč činí právě takto. Máte právo na to, aby vám odborník zodpověděl vaše otázky, vysvětlil výsledky zprávy a seznámil vás se všemi možnými variantami řešení. Máte právo být včas a plně informováni o rizicích spojených s doporučeními, odmítnout podpůrná i vyrovnávací opatření a přeřazení žáka do jiného vzdělávacího programu s plnou odpovědností za rizika, která toto rozhodnutí nese. Máte právo vyšetření a následnou péči odmítnout, nebo požádat o službu jiné zařízení.

Odborníci ve své práci dodržují etický kodex a velmi důvěrně také zachází s osobními a diskrétními údaji. Třetí osobě mohou být informace sděleny pouze s vás vašim souhlasem. Například pokud je psycholog kamarád vašeho souseda, nesmí mu sdělit výsledky vašeho dítěte a není ani oprávněn mu sdělovat, že vaše dítě na vyšetření bylo. Zpráva z vyšetření je předána vám jako zákonnému zástupci. Doporučení (tedy pouze část zprávy, více o částech zprávy si můžete přečíst tady) je předáno škole na základě souhlasu zákonného zástupce či zletilého žáka. Pokud je vyšetření nařízeno soudem, předává se doporučení škole i bez souhlasu zákonného zástupce. V případě zprávy od klinického psychologa se zpráva předává pouze zákonnému zástupci, škole nikoliv.

Zdroje

  • Kožený, J., & Urbánek, T. (2001). Standardy pro pedagogické a psychologické testování (APA). Testcentrum.
  • Vyhláška č. 72/2005 Sb., Národní pedagogický institut České republiky (dříve Národní ústav pro vzdělávání).

Autorka článku: Mgr. Zdena Nováková

Používáte starou verzi internetového prohlížeče. Doporučujeme aktualizovat Váš prohlížeč na nejnovější verzi.

Další info