Jak se připravit jako rodič
V minulém článku jsme vám vysvětlovali, jak na návštěvu u psychologa můžete připravit dítě, aby pro něj byla co nejméně stresující. Nyní si popíšeme, jak se na první vyšetření dítěte můžete připravit vy jako rodič. Nabídneme vám informace o doprovodu dítěte na vyšetření, co si můžete nachystat předem, abyste psychologovi pomohli, co je dobré si promyslet před vyšetřením a co si přinést s sebou.
Pokud je dítě nezletilé (mladší 18 let), je zapotřebí, aby jej na vyšetření doprovázel jeho zákonný zástupce. Vzhledem k tomu, že část návštěvy zabere rozhovor zákonného zástupce (rodiče) s odborníkem, kdy dítě bude čekat samo v čekárně, může být výhodou, když s dítětem přijdete na vyšetření dva dospělí. Jeden z vás pak může mluvit s psychologem a druhý se přitom bude věnovat dítěti, které by jinak čekalo samo. Pokud s dítětem přijdete sami, nezapomeňte mu s sebou vzít knížku, oblíbenou hračku či tablet.
Velkou část vyšetření však strávíte čekáním vy, zatímco bude psycholog pracovat s dítětem. Nezapomeňte si proto vzít s sebou do čekárny něco, čím se zabavíte (knihu, časopis apod.) Některá vyšetření se mohou protáhnout, může tedy být vhodné vzít s sebou svačinu a pití jak pro dítě, tak pro sebe.
Vyšetření dítěte u psychologa by mělo zpravidla sloužit k tomu, aby se na základě zjištěných informací o problému dostalo dítěti odpovídající pomoci. To je v zájmu dítěte, rodiče i psychologa. Psychologické vyšetření může být náročné a vyžadovat, aby psycholog o dítěti získal co nejvíce informací, a to nejen pomocí vyšetřovacích metod, ale i otázkami na vás nebo jiné dítěti blízké osoby (více o rozhovoru s psychologem si můžete přečíst zde). Může pomoci, pokud si některé věci promyslíte a nachystáte předem.
Obecně se psycholog v rámci zjišťování anamnézy (čili informací o dítěti) ptá na vývoj a dovednosti dítěte, jeho vztahy v rodině a mezi vrstevníky a na to, co dítě baví a zajímá. Na tyto informace o dítěti se psycholog může ptát i vás, proto se nad nimi můžete předem zamyslet, čímž pomůžete celý proces vyšetření zjednodušit a zrychlit. Zároveň můžete být více v klidu i vy, nemusíte narychlo vzpomínat a vymýšlet odpovědi při vyšetření a bát se, že jste na něco zapomněli. Dítě naopak na vyšetření nijak nechystejte. Jen mu dobře vysvětlete, co se bude dít a proč na vyšetření jde, netrénujte s ním však žádné dovednosti nebo odpovědi. Nejlepší pro psychologa bude, když dítě bude všechno popisovat svými slovy a podle svého vlastního uvážení.
Vaše příprava může začít tím, že se zamyslíte, s jakým problémem vlastně k psychologovi přicházíte. Popřemýšlejte nad tím, jak se tento problém projevuje a jak je to dlouho, tedy kdy projevy začaly, jak se měnily v průběhu času. Sepište si, zda jste s problémem již zkoušeli něco dělat (i pokud to nefungovalo) a jaké konkrétní kroky jste podnikli. Pokud již máte nějaké zprávy z předchozích vyšetření nebo vyjádření jiných odborníků, nezapomeňte je vzít s sebou na vyšetření.
Zejména při vyšetření dětí s poruchami vývoje či podezřením na ně či dětí s dysfázií či výraznými výkyvy v chování či výkonech může být užitečné se na vyšetření připravit důkladněji. Pokud se s takovým dítětem chystáte na vyšetření intelektových schopností, pozornosti, školní zralosti či jakýchkoliv dovedností spojených se školní docházkou, může být užitečné připravit si veškeré materiály, které nějak dovednosti dítěte zachycují. Mnohdy se stává, že například děti s poruchami autistického spektra nebo dysfázií (ale může se to týkat i dětí s jinými vývojovými obtížemi) projevují některé dovednosti jen v domácím prostředí nebo jen za určitých okolností. Například umějí počítat nebo číst, ale projevuje se to jen při hře na tabletu nebo při nějaké vlastní tvorbě či za specifické podpory rodiče. Pokud víte, že vaše dítě doma umí předvést věci, které obvykle nesvede ve školce, zkuste takovou situaci zachytit na video, případně výtvor dítěte, na kterém je jeho malování, psaní či počítání, přineste na vyšetření s sebou nebo ho vyfoťte.
Užitečné může být, pokud máte z dřívějška nějaké video nebo audio materiály, které zachycují takový projev dítěte, který neodpovídá běžnému výkonu, nebo projev dítěte, který vám dělá starosti. Dalším příkladem může být nahrávka řečového projevuju dítěte, které s lidmi mimo rodinu běžně nemluví, nebo nahrávka dítěte, které doma zvládne něco složitého, přestože se mu ve škole v podobné oblasti nedaří. Pokud žádnou takovou nahrávku či výtvor dítěte nemáte, nic se neděje a nestresujte sebe ani dítě tím, že byste začali dítě do nějakých nestandardních výkonů nutit, jen abyste k psychologovi s nějakým materiálem přišli. Uvedené doporučení k pořízení záznamů se týká především situací, kdy psychologovi vámi donesené materiály mohou pomoci lépe poznat dítě, které se velmi odlišně projevuje doma a v cizím prostředí či dítě, jehož projevy (ať již ty, které vás znepokojují, nebo naopak ty, které dávají naději, že dítě chápe nebo umí víc, než dává běžně najevo) se vyskytují jen někdy. vámi donesené materiály mohou psychologovi pomoci lépe porozumět, do jaké míry výkon dítěte při vyšetření odpovídá jeho potenciálu. Doporučení se tedy týká zejména dětí, u nichž je velká pravděpodobnost, že se jim u vyšetření nebude dařit, protože své dovednosti projevují jen zřídka a obvykle jen ve známém nebo nějak specifickém prostředí. Případně dětí, v jejichž chování vás znepokojuje něco, co se projevuje jen za určitých okolností.
V dalším kroku se můžete zamyslet nad vývojem svého dítěte obecně. Zkuste si vzpomenout na všechny vývojové milníky – kdy dítě začalo sedět, lézt, chodit, mluvit. Pokud nevíte přesně, zkuste alespoň porovnat, jestli to bylo zhruba stejně jako jiné děti v podobném věku nebo dříve či později. Pomoct vám se vzpomínáním můžou různé vzpomínkové knížky nebo deníky, kde se tyto věci zaznamenávají, pokud jste si je vedli. V takovém případě je můžete vzít na vyšetření s sebou. Další pomůckou mohou být rodinná alba či vaše vzpomínky na různé oslavy a jiné významné události, které jste schopni ukotvit v čase. Alba s sebou k psychologovi nenoste, ale pokud si je před vyšetřením prohlédnete, možná si i dle fotek či vzpomínek lépe rozvzpomenete, kdy která dovednost u dítěte nastala - například si vzpomenete, že na babiččiny narozeniny dítě dolezlo ke stolu a v nestřeženém okamžiku strhlo ubrus, budete tedy vědět, že v době babiččiných narozenin již dítě lezlo, a nyní již jen stačí spočítat, jak staré v té době bylo.
Psycholog se vás může i zeptat na průběh těhotenství, porodu, stav dítěte po narození. To jsou pravděpodobně informace, které znáte a snadno si na ně vzpomenete. Více přemýšlení a rozvzpomínání vám ale mohou zabrat vážnější onemocnění, která dítě doposud prodělalo a významnější či náročné situace, kterými jste jako rodina během života dítěte prošli.Zkuste si vzpomenout, zda dítě prožilo něco fyzicky či emocionálně výjimečně náročného – například úmrtí nebo vážné onemocnění někoho blízkého, narození nového sourozence, hospitalizace v nemocnici, šikana, rozvod, stěhování, změna školy/školky apod., či zda něco významněji ovlivňovalo fungování vás vaši domácnosti či vás vztah s dítětem (třeba náročná péče o prarodiče dítěte, zaměstnání na směny a časté hlídání dítěte sousedy apod.). Může být nápomocné zeptat se i jiných lidí, kteří jsou dítěti blízcí, zda je nenapadá něco důležitého, co by měl psycholog vědět – může to přinést další informace, které by vás z různých důvodů nenapadly.
Na závěr se zkuste zamyslet nad historií problému svého dítěte. Pokud je například cílem vyšetření odhalení příčin potíží s matematikou, zkuste si vzpomenout, jak se vaše dítě učilo poznávat čísla, jak se učilo rozumět pojmům jako je větší a menší, jak chápe běžné každodenní úkony spojené s počítáním nebo například dělením dortu, bonbonů, placením v obchodě apod., a jak mu matematika šla v předchozích ročnících školy.
Přípravu na vyšetření si můžeme ukázat i na dalším příkladu. Představte si, že vás pětiletý syn Honzík má problémy s mluvením. Před návštěvou u psychologa byste se mohli zamyslet nad tím, jak se tento problém konkrétně u Honzíka projevuje. Ačkoliv by měl již brzy nastoupit do školy, pořád částečně komolí výslovnost, věty, které říká, se skládají pouze z pár slov a většinou si smysl musíte domýšlet. Rozumí dobře, ale má problém odpovědět. Poprvé jste tento problém postřehli, když vám učitelka v mateřské školce řekla, že je Honzík v mluvení pozadu oproti ostatním dětem a že má problém se s ním domluvit. Od té doby se Honzík moc nezlepšil. Zkoušeli jste s ním trénovat mluvení tak, že jste se ho více ptali na to, co dělá nebo co má rád, ale moc to nepomohlo. Řešili jste to zatím jenom s dětským lékařem, který doporučil diagnostické vyšetření. Když jste se začali na vyšetření chystat, vzpomněli jste si, že máte natočené video z letošních Vánoc, kde Honzík mluví o tom, co dostal pod stromeček. Také jste našli vzpomínkovou knížku, kde máte zapsáno, kdy se Honzík poprvé usmál, kdy se začal plazit, chodit a mluvit. Vybavujete si také, že těhotenství bylo rizikové a porod dlouhý a náročný. Na další informace se snažíte vzpomenout a cokoliv, co vás napadne, si zapíšete. Před třemi lety se léčil s lymskou boreliózou a byl týden hospitalizovaný v nemocnici, kde jste jej každý den navštěvovali. Ještě několik týdnů po doléčení byl pomalejší, měl potíže s koordinací a se spánkem. Pár týdnů na to Honzíkovi umřel pes, což nesl velmi těžce a byl dlouho smutný a přestal na nějakou dobu úplně mluvit. Všechny tyto informace si sepisujete a připravujete na vyšetření.S sebou na vyšetření si vezmete video z Vánoc a zprávu od pediatra, případně další dokumenty, o jejichž doručení nebo vyplnění vás konkrétní poradna požádala při objednání. V práci si vezmete volno na celý den, sbalíte svačinu pro sebe i Honzíka a do tašky si přihodíte svou rozečtenou knihu a dětské omalovánky.
Závěrem bychom chtěli zmínit, že je třeba počítat s tím, že se psycholog v rámci vyšetření bude ptát na spoustu osobních otázek. Některé z nich vám můžou být nepříjemné, můžete se stydět na ně odpovědět popravdě nebo vám nemusí v té chvíli dávat smysl, proč se na ně psycholog ptá. Někdo si může také připadat jako špatný rodič nebo přemýšlet, jestli něco nezanedbal. Jakékoliv pocity jsou v pořádku a naprosto pochopitelné, nebojte se o nich před psychologem mluvit, třeba se vám pak uleví. Chtěli bychom však zdůraznit prosbu, abyste psychologovi nelhali nebo úmyslně nezamlčovali informace, i když otázky mohou být velmi náročné. Pokud budete mít s některou otázkou problém, nebojte se to psychologovi říct, nebo se doptat, když nebudete rozumět obsahu otázky nebo jejímu smyslu.
Pokud již víte, jak se na vyšetření připravit, a zajímá vás, jak to může pak na místě vypadat, přečtěte si o tom zde.