Po samotném vyšetření, o jehož průběhu si můžete přečíst zde, by měl následovat ještě tzv. debriefing, tedy prostor pro vyslechnutí testované osoby, jejích pocitů z testování a vyjasnění případných nedorozumění.

Psycholog by měl poskytnout podporu, aby testovaná osoba odcházela přinejmenším ve stejném stavu, v jakém na vyšetření přišla. Vyšetření by tedy mělo být zakončeno rozhovorem s dítětem (přizpůsobeném věku dítěte) a zpětnou vazbou o průběhu vyšetření. Poté následuje rozhovor i s rodiči, při kterém jsou seznámeni i oni s průběhem vyšetření. V některých případech může psycholog vyjádřit i předběžné závěry z vyšetření. Rodiče by měli mít prostor na případné dotazy a následně se s psychologem domlouvají na předání zprávy z vyšetření, která se ideálně předává na další schůzce, kde by měl psycholog rodičům pečlivě vysvětlit její obsah. Ukončování by mělo být v pozitivním duchu, rodiče i dítě by měli odcházet v dobrém naladění s tím, že dostali nejdůležitější informace a jsou si jisti, co bude dále následovat.

Výstupem z psychologického vyšetření je zpráva z vyšetření, o jejím obecném popisu si můžete přečíst zde. Ta může mít různou podobu podle účelu vyšetření (tzv. zakázky) a komu je určena (adresáta). Pro rodiče by měla být sepsána ve srozumitelné podobě bez zbytečných odborných pojmů. Měla by být vytvořena nejpozději do 30 dnů od proběhlého vyšetření. K předání zprávy by mělo docházet ideálně na předem domluvené schůzce, kde vyšetřující psycholog rodičům či jiným zákonným zástupcům vysvětlí obsah zprávy se závěry a doporučeními. Rodičům by měl být poskytnut dostatek času na přečtení zprávy, psycholog jim ji může poslat dopředu před schůzkou či jim dát více času v čekárně na její pročtení. Rodiče či jiní zákonní zástupci by před jejím podpisem měli informacím ve zprávě rozumět a souhlasit s nimi.

Rodiče mají také právo s interpretacemi obsaženými ve zprávě nesouhlasit a mohou požádat o změnu, případně o revizi vyšetření. Pokud čemukoliv ve zprávě nerozumíte, nebojte se psychologa zeptat. Měl by vám umět svá stanoviska a doporučení vysvětlit. Pokud i přes jeho vysvětlení s něčím ve zprávě nesouhlasíte, nebojte se vyjádřit. Máte právo zprávu nepodepsat, v tom případě by namísto toho mělo být ve zprávě zmíněno, že s určitým stanoviskem nesouhlasíte a proč. Můžete mít objektivní důvody, proč se stanovisky nesouhlasíte, a které psycholog zároveň nevzal v potaz. Například dítěti byla odborníkem diagnostikována mentální retardace, ale vy víte, že umí počítat s přechodem přes desítku, což by (např. dle osnov pro speciální školy) ještě ve svém věku umět nemělo. Máte tedy konkrétní důvod, proč se závěrem vyšetření nesouhlasíte, a ten by měl být ve zprávě zmíněný. Zároveň bychom měli mít na paměti, že některé závěry, zejména o určení diagnózy, mohou být šokující a ač jsou odborníkem posuzovány co nejobjektivněji a pro dobro dítěte, je těžké je přijmout a je třeba dát určitým informacím více času, abychom se s nimi vyrovnali. Z těchto důvodů může být i dobré domluvit se s psychologem a vzít si zprávu bez podepsání domů, a nechat si tak více času na rozmyšlenou.

V případě, že vás domluva s psychologem neuspokojila a např. máte dojem, že doporučení ve zprávě poškozuje vaše dítě, můžete požádat o revizi zprávy. Revize se musí podat reviznímu orgánu (Národnímu pedagogickému institutu ČR) do 30 dnů od data, kdy jste zprávu obdrželi. Více informací o tom, jak má vypadat žádost k reviznímu řízení a jaký je její průběh naleznete zde.

Zpráva z vyšetření v sobě obsahuje doporučení, která by měla vycházet z informací získaných při vyšetření. Doporučení by měla poskytovat konkrétní postupy, jak dítěti efektivně pomoci. Mohou tam být rady, jak pro rodiče, tak i pro další osoby, které jsou s dítětem v kontaktu, např. učitele. Z toho důvodu je v některých situacích vhodné zprávu poskytnout dalším osobám, které z ní mohou čerpat. Je na zvážení rodičů, jestli učiteli či jiné osobě poskytnou celou zprávu obsahující osobní informace o dítěti, s diagnostickými závěry, či předají pouze doporučení. Mohou být situace, kdy je vhodnější, aby osoba pracující s dítětem měla celkové informace o dítěti, aby porozuměla úvahám, na kterých doporučení stojí, a byla je tak schopna lépe aplikovat. Na druhou stranu někdy mohou být informace obsažené ve zprávě velmi citlivé a učiteli či jiné odpovědné osobě může být předána jen část s doporučeními.

Po seznámení se se zprávou by měla tedy následovat ještě domluva rodičů s psychologem na způsobu jejího předání další osobě či instituci, pokud je to nutné. Zletilý klient, rodiče či jiný zákonný zástupce musí dát souhlas s předáním zprávy druhé osobě (např. škole, lékaři, školským poradenským zařízením), pokud vyšetření není nařízeno soudně. V takovém případě souhlas není třeba.

Zprávu může předat například rodič sám či ji psycholog může zaslat poštou druhé straně s jejich souhlasem. V případě speciálně-pedagogických center (SPC) či pedagogicko-psychologických poraden (PPP) je výstupem z vyšetření také zpráva a doporučení. Doporučení se po souhlasu rodičů či jiných zákonných zástupců automaticky odesílá do školy dítěte, kde se následně aplikují a poskytují podpůrná opatření, která jsou v doporučení stanovena. V případě klinického psychologa se zpráva, v tomto případě spíše pod názvem nález, odesílá nejčastěji pediatrovi, který má dítě v péči.

Autorka článku: Mgr. Kristyna Hrbkova

Zdroje

• Vyhláška č. 27/2016 Sb., o vzdělávání žáků se speciálními vzdělávacími potřebami a žáků nadaných.
• Zákon č. 561/2004 Sb. (školský zákon)
• Zapletalová, J. (2014). Metodika pro práci školního psychologa zapojeného ve školním poradenském pracovišti. Praha: NÚV.