V tomto článku vám popíšeme, jak probíhá rozhovor při prvním psychologickém vyšetření a k čemu slouží. Dozvíte se, na co se připravit a co si rozmyslet a zajistit předem, aby byl rozhovor pro vás i psychologa co nejpřínosnější.
Součástí vyšetření je i rozhovor, ve kterém se psycholog bude doptávat na důležité informace o vás, o dítěti a o dalších důležitých oblastech života dítěte (školka, škola, kamarádi..). Některé informace je daleko rychlejší a jednodušší získat rozhovorem než jinou metodou. Je možné, že už během rozhovoru psycholog použije nějaký dotazník, nebo vám ho zašle ještě než se na vyšetření dostavíte, ale primárně se zde budeme věnovat rozhovoru v pravém slova smyslu.
Jak smysl návštěvy sdělit dítěti?
Pokud váháte, zda dítěti sdělit smysl návštěvy psychologa, doporučujeme být k dítěti co nejotevřenější a co nejpravdivěji smysl návštěvy vysvětlit. Informace je ale samozřejmě vhodné přizpůsobit věku dítěte. Například můžete říct: “Všimli jsme si, že máš poslední dobou nějaké trápení ve škole, že ti to třeba nejde tak jako dřív, a chtěli bychom vědět, co můžeme udělat, aby se ti ve škole zase dařilo,” nebo třeba: “Víme, že jsi poslední dobou hodně smutná/ý, a tak bychom rádi zjistili, čím to může být, a jak ti můžeme pomoct.” (Co říct dítěti a jak ho přípravit)
Velmi důležité je návštěvou u psychologa či psychologickým vyšetřením dítě nestrašit. Dítě by nemělo k psychologovi odcházet s přesvědčením, že jde na vyšetření za trest, protože něco provedlo. Pokud se v minulosti stalo, že někdo dítěti psychologickým vyšetřením vyhrožoval, je dobré se k tomu vrátit a informaci zkorigovat třeba takto: “Vím, že jsme ti říkali, že jestli ještě jednou doneseš poznámku, půjdeš k psychologovi. V tu chvíli jsem se zlobil/a a řekla něco, co není pravda. Není to tak, že jdeš k psychologovi za trest. Poznámky ve škole sice s návštěvou psychologa souvisí, ale nejdeme tam proto, aby psycholog řekl, co je s tebou špatně, ale proto, abychom lépe pochopili, co tě trápí, proč je pro tebe teď tak těžké dodržovat pravidla, a co můžeme my nebo škola udělat pro to, aby se tobě i nám všem dohromady zas dařilo lépe.”
Průběh prvního setkání
Po příchodu na vyšetření pravděpodobně převezme iniciativu psycholog, který se vám všem představí a nastíní průběh vyšetření. Psycholog potřebuje svolení k vyšetření od vás i od dítěte, takže vám vysvětlí, co je smyslem vyšetření, a bude čekat, zda mu udělíte svolení skrze informovaný souhlas (slovníček). Pravděpodobně bude chtít nejprve mluvit s vámi, a to buď za přítomnosti dítěte, nebo bez něj - to bude nejspíše záležet na vás. Dítěti zatím nabídne nějaké hračky, pastelky nebo jinou zábavu. Potom, co bude mít podstatné informace od vás, bude možná chtít před začátkem vyšetření mluvit pouze s dítětem. Konkrétní postupy se mohou lišit v závislosti na věku dítěte i kontextu a účelu vyšetření.
Zvažte, zda bude dítě přítomno u rozhovoru
Někteří psychologové provádějí úvodní rozhovor pouze s rodiči, bez přítomnosti dítěte. Pro takovou praxi je několik důvodů. Jedním z nich je například to, že pro dítě není příjemné slyšet, jak rodiče vysvětlují psychologovi, v čem má obtíže, co se naučilo pozdě nebo co zatím neumí vůbec. Kromě toho, že se pak dítě může před psychologem stydět, se přirozeně může i zlobit na vás - zkuste si vzpomenout, jak bylo vám, když o vás rodiče mluvili negativně ve vás vaši přítomnosti. Určitě existují děti, kterých se to příliš nedotkne, ale je potřeba myslet v první řadě na to, aby vyšetření na dítě nemělo negativní dopad, a takto tomu můžeme z velké části předejít. Je proto vhodné se předem informovat, zda je možné provést rozhovor bez přítomnosti dítěte, zda má psycholog k dispozici prostor, kde může dítě počkat, případně je-li to možné, vzít s sebou na vyšetření někoho, kdo dítě v mezičase pohlídá. Pokud psycholog na přítomnosti dítěte u rozhovoru s rodičem trvá, je vhodné se ho zeptat na důvody, a požádat ho, aby při doptávání i komentování informací bral přítomnost dítěte a jeho prožívání v úvahu. Lze samozřejmě i přítomnost dítěte u rozhovoru odmítnout či u některé z otázek psychologovi sdělit, že mu odpověď zavoláte nebo pošlete.
Pokud není možné, aby během vašehorozhovoru s psychologem dítě bylo jinde, je dobré se předem zamyslet nad tím, jak negativní informace o dítěti podat způsobem, který v něm nebude probouzet pocity studu či selhání. Ty mohou zažívat i velmi malé děti. Negativně mohou rozhovory o nedostatcích dítěte působit i na děti, které v důsledku vývojové poruchy dosud nekomunikují. Například pokud jste během vývoje dítěte měli obtíže s učením na nočník, místo: “Na nočník se naučil strašně pozdě a vůbec nechápal co po něm chceme, a pak se ještě do pěti let furt v noci počurával do plíny” lze říci třeba: “Plínek se zbavil až v pěti letech. Dlouho jsme ho s tím učením na nočník trápili. Teď už je to ale mnohem lepší. Občas se sice počůrá v noci, ale od těch pěti let se hodně posunul. Teď je to jen tak jednou do týdne.” Pokud v nějaké oblasti vývoje u dítěte k posunu ještě nedošlo, jde říct například "Zatím to jen zkoušíme. Naučí se to asi později." apod. Jsou to často malé rozdíly, ale jejich smyslem je nevzbudit v dítěti pocit, že dělá vše jen špatně a nemá smysl, aby se dál snažilo. Cílem je naopak zdůraznit, že ač je třeba v něčem pomalejší nebo méně šikovné, posouvá se.
Máte právo být u rozhovoru psychologa s dítětem (ale i celého vyšetření) přítomni. Je však pravděpodobné, že při některé z části vyšetření bude chtít být psycholog s dítětem sám. Jaké jsou důvody a co dělat, pokud s tím nesouhlasíte, si můžete přečíst tady.
Víme, že jít k psychologovi na vyšetření s dítětem je obtížné, a mluvit o vás vašich společných trápeních chce hodně odvahy. I přesto zkuste říci a popsat vše, co vám leží na srdci. Psycholog hovor s vámi povede, takže nevadí, pokud nebudete vědět, jak s vyprávěním začít. Bude se vás ptát na to, co sám potřebuje, případně se můžete k nějaké otázce ještě vrátit a informace doplnit.
Co si připravit už před vyšetřením?
Součástí rozhovoru před vyšetřením budou také otázky na předchozí vývoj dítěte a důležitá období jeho života, ale i celé rodiny. Někteří rodiče si důležité vývojové milníky o dítěti zapisují - pokud mezi ně patříte, můžete si je připravit předem, přinést s sebou, nebo si je dopředu pročíst a připomenout.. Pokud nic takového nemáte, stačí říct, zda se vývoj vašehodítěte podle vás nějak odlišoval od dětí v okolí (případně jak). Mezi témata hovoru bude patřit i to, jak se dítě chová v různých situacích či jak vyjadřuje emoce. Zkuste popsat i ty situace, na které nevzpomínáte zrovna rádi, může to být totiž velmi důležité. Ke zdravému vývoji dítěte velmi často patří i náročné situace, a otázky psychologa tak mohou směřovat tímto směrem. Pokud se vás psycholog během vyšetření zeptá na problematické situace, není třeba se stydět, a zkuste celou situaci co nejpřesněji popsat.
Co dalšího můžete při setkání očekávat?
Psycholog se bude snažit udělat si obrázek o tom, jak to u vás doma chodí, kdo všechno s dítětem tráví čas, kdo patří do rodiny dítěte. Některé z těchto otázek pro vás mohou být nepříjemné nebo se může zdát, že s obtížemi dítěte nesouvisí. Projevy dítěte se mohou zdát jednoznačné vám jako rodiči, protože s dítětem trávíte denně čas a znáte ho, ale psycholog má v tu chvíli v hlavě mnoho možných vysvětlení pro jeho obtíže a postupně spoustu možností vyřazuje (tomu se podrobněji věnuje diferenciální diagnostika). Pokud se vám tedy bude zdát, že se ptá na něco pro vás úplně nesmyslného, zkuste i tak pokračovat, ale nebojte se zmínit, že toto se vašeho dítěte moc netýká, případně se zeptejte, proč se vás ptá právě na tohle.
Během rozhovoru nejspíše přijde řeč také na to, jaký máte společný denní režim, jaké hračky má dítě rádo, jak a jaké knížky mu čtete a možná vás psycholog požádá o to, abyste si s dítětem chvíli hráli jako doma. Nemusíte se stydět, smyslem takové ukázky není zkouška z rodičovství, ale je to užitečné pro pozorování případných rozdílů mezi chováním dítěte k Vám a k cizímu člověku, případně pro psaní konkrétních doporučení, co nejlépe ušitých pro potřeby vás a vašeho dítěte (jak by měla vypadat doporučení najdete zde). Pokud například vašemu dítěti nějaká činnost dělá obtíže ve školce či ve škole, ale doma je bezproblémová a máte ji náhodou na videu, může to být pro psychologa velmi nápomocné. Představu psychologa o tom, jak dítě funguje i mimo kontext vyšetření to může podstatně zlepšit, a bude pro něj tak snazší v diagnostice dělat konkrétní závěry.
Nebojte se sami zeptat
I vy se během rozhovoru můžete zeptat na to, co vás zajímá - například čemu se více věnovat, jak vývoj dítěte podpořit, nebojte se vyjádřit své obavy. Je možné, že vám psycholog řekne, že možností je zatím mnoho, a příliš konkrétní informace vám nepodá. Je to v podstatě stejné jako u lékaře, který systematicky vylučuje možné diagnózy a dokud si není jistý, pravděpodobně vám všechny možnosti sdělovat nebude. Je ale možné, že po vyšetření vám bude schopen na některé otázky aspoň částečně odpovědět a nějaká doporučení vám předá. Více se určitě dozvíte po vyhodnocení vyšetření z výsledné zprávy a doporučení.
Zdroj
Braaten, E. (2019). Child Clinician's Report-Writing Handbook, Second Edition. Guilford Publications.
Autorka článku: Mgr. Aneta Shumlyansky