Tento článek je tu pro Tebe, pokud jsi dítě či dospívající a hledáš pomoc. První návštěva psychologa může být znervózňující, když nevíš, co se bude dít. Proto Ti tady popíšeme, jak to na vyšetření chodí a co od toho můžeš čekat. V tomto článku také nalezneš informace o tom: co dělat, když Tě něco trápí, a kde můžeš vyhledat pomoc, ať už s rodiči, nebo sám/sama.

Typy vyšetření, na které můžeš jít a co Tě tam čeká

Pokud jdeš na vyšetření k psychologovi, je to většinou na základě toho, že se pro to rozhodnou rodiče. To může být na základě toho, že jim to někdo doporučí (například učitel ve škole, který vidí, že je pro žáka obtížné se soustředit), nebo to pozorují sami doma a chtějí zjistit, co se děje. Může se ale stát i to, že se na tom s rodiči domluvíte společně. V případě, že na vyšetření jdeš, je to většinou do Pedagogicko-psychologické poradny (PPP), kde pracuje psycholog, ale třeba také speciální pedagog. Další možností je jít k nějakému konkrétnímu psychologovi, který má svou ordinaci.

Do poradny chodí hlavně děti a dospívající, kteří mají nějaké problémy ve škole. Třeba pokud je pro ně těžší se učit nebo dávat pozor, když jim něco nejde. Taky tam chodí děti, pro které je ve škole něco náročnější než pro ostatní, trvá jim to déle a oni neví, proč to tak je. Návštěva poradny může být fajn pro ty, kdo řeší nějaký problém s ostatními dětmi, něco se jim nedaří a jsou kvůli tomu smutní.

Pokud bys šla/šel do poradny, výhoda je, že když tam s psychologem přijdete na to, co Tě trápí a jak to řešit, tak může napsat do školy papír (říká se tomu doporučení), kde uvedou, co by se mělo dělat jinak, aby to pro Tebe bylo ve škole lepší. Jde hlavně o to, aby byly pro tebe nastavené takové podmínky, aby bylo zohledněno to, co ti učení komplikuje a v čem to máš třeba těžší než ostatní děti. Pokud máš třeba problémy s psaním, místo diktátů bys mohl/a psát doplňovačky. Také to má pomoci tomu, že budete všichni (učitelé, rodiče i ty) vědět, jaké máš obtíže, a díky tomu budete mít možnost na tom společně pracovat. Například teda budeš mít víc času nebo psát doplňovačky, ale zase se bude víc dávat pozor na to, aby sis po sobě věci kontroloval/a.

K psycholožce nebo psychologovi můžete jít s mamkou nebo taťkou také třeba pokud jsi nešťastný/á a nevíš proč, když se Ti v životě dějí nějaké špatné věci, nejde to ve škole nebo s kamarádama a taky třeba když Tě trápí, jak vypadáš.

Důležité je myslet na to, že návštěva poradny nebo psychologa má sloužit hlavně tomu, aby se Ti ulevilo a abyste spolu našli způsob, jak vyřešit to, co Tě trápí. Pokud máš problémy s učením (čtením, psaním, dáváním pozor), tak je většinou vyšetření hlavně o tom, abyste přišli na to, proč se to děje, a pak jdeš na vyšetření třeba zase za rok (tomu se říká kontrolní vyšetření). Řešení může mít hodně podob, ale nebudeš na to sám. Pokud jsi v životě nešťastný/á, máš problémy s kamarády, nebo Tě trápí, jak vypadáš, možná budeš docházet k psychologovi pravidelně po nějakou dobu (například jednou týdně), než se budeš cítit lépe. Tyto sezení nejsou tolik o vyšetření a hledání konkrétního problému, ale často je to o tom, že tě někdo vyslechne, bude se tě snažit pochopit a podpořit.

Jak to vypadá na vyšetření? Určitě si psycholog bude povídat s rodiči a s Tebou (odděleně i dohromady) o tom, co tě trápí, jak to doma nebo ve škole funguje, o tom, co se děje, a k čemu mají tyto návštěvy sloužit. Taky je možné, že s Tebou bude psycholog procházet nějaké úkoly, aby viděl, co Ti jde a co Ti třeba dělá problémy. Tyto úkoly se neznámkují a nemusíš se bát, že dopadneš špatně. Je super se snažit, ale je úplně normální dělat chyby, protože nikdo to nemá úplně správně. Někdy se stane, že je člověk unavený nebo se nad načím zamyslí a pak přeslechne, co mu druhý říká. Když se stane cokoliv podobného tobě, neboj se to psychologovi říct. Někdy Ti může dát psycholog dotazník o Tobě, třeba o tom, jak se cítíš v některých situacích. Tam je správná odpověď každá, kterou si doopravdy myslíš. Pokud na něco nevíš odpověď, je úplně v pohodě říct, že nevíš. Také se může stát, že během rozhovoru přijdete na téma, které pro Tebe bude těžké a o kterém třeba mluvit nechceš. Možná to ale může být důležité, proto zkus říct třeba „O tomto se mi nechce mluvit.” nebo „Bojím se to říct, je to trapné.” Psycholog pak bude vědět, že na Tebe nemá tlačit a zkusí se ptát tak, aby Ti to bylo příjemnější. Vyšetření má pomoct hlavně tobě, takže bude lepší, když zkusíš říkat pravdu i v situacích, když bys sis ji nejradši nechal/a pro sebe.

Důležité je, že například oproti návštěvě u lékaře, kde se Tě třeba nikdo moc neptá a všechno mezi sebou řeší dospělí, u psychologa nemusíš jen sedět a odpovídat jen tehdy, když se Tě někdo ptá. Vyšetření je pro Tebe, takže se sám/sama můžeš ptát na to, co Tě zajímá, například čeho se bojíš, nebo co se děje. Můžeš taky mluvit o tom, co Tě trápí, i když se zrovna řeší jiné téma. Je možné, že s psychologem budeš mluvit o samotě bez přítomnosti rodičů. Kdyby to tak nebylo, můžeš o to požádat. Psycholog sice nemůže rodičům lhát nebo jim zatajovat něco, co jsi řekl, ale můžete se domluvit, že to rodičům řeknete spolu, nebo spolu vymyslíte, jak jim říct to, co se jim sám/sama říct bojíš.

Jakou pomoc můžeš vyhledat (i bez dospěláka)

Pokud jsi v těžké životní situaci, nebo Tě něco trápí, může to být těžké období, kdy člověk cítí silné emoce jako smutek, vztek či bezmoc. A taky máš možná plno otázek, na které nevíš odpověď a vlastně ani nevíš, koho se na ně můžeš zeptat. V takových chvílích je fajn, pokud na ně nejsi sám/sama, nebo pokud máš někoho, na koho se můžeš obrátit, když budeš potřebovat. Mnoho lidem také pomáhá návštěva odborníka. Psycholog Tě může vyslechnout a podpořit, ale kromě toho Ti může pomoct i jinak. Například s tebou vymyslí, jak se chovat v situacích, které jsou Ti nepřijemné, nebo Ti třeba může dát konkrétní tipy, jak pracovat na obtížích, které máš.

O tom, kdo je psycholog a kde všude se vyskytuje, jaké jsou pracoviště si můžeš přečíst například tady (proklik kdo je kdo). Důležité pro tebe může být to, že ačkoliv k psychologovi jako nezletilý musíš přijít s rodičem a i psycholog bude (sám či před tebou) s rodiči mluvit, měl bys mít možnost i s psychologem mluvit úplně sám. Jsou věci, které psycholog rodičům říct musí, ale nemusí jim říkat všechno. Sám psycholog by se s tebou měl na začátku domluvit, co rodičům říkat bude a co ne, a případně se s tebou také domluvit na tom, že některé informace můžete říct rodičům společně (například pokud je to pro tebe samotnou/samotného příliš náročné). Pokud tě zajímají nějaké otázky ohledně toho, co psycholog bude dělat nebo říkat, můžeš se ho na to klidně zeptat. Možná by jsi byl/a radši, aby něco fungovalo jinak (například aby rodičům neřekl nic), ale pokud to není možné, musí ti říct pravdu. Psycholog ti nesmí lhát a zatahovat informace.

Dokud Ti není 18 let, často je potřeba, aby s tebou k odborníkovi přišel zákonný zástupce (rodič), nebo alespoň podepsal souhlas. Někdy může být k naštvání, že je potřeba čekat, dokud člověk není plnoletý. Chápeme, že jsou situace nebo věci, které s rodiči řešit nechceš a nedokážeš si představit, že se jim s nimi svěřuješ. Pokud je to ale možné, zkus najít způsob, jak o svých trápeních někomu z rodičů, nebo jinému dospělému (například někomu blízkému z rodiny, ze školy nebo z kroužku) říct. Většinu rodičů upřímně zajímá, co jejich dítě trápí a chtějí mu pomoci.

Můžeš se také obrátit například na školního psychologa, pokud ho tvoje škola má. Třeba spolu přijdete na to, jak Ti s Tvým trápením může pomoci on, nebo spolu můžete vymyslet, jak o svém trápení mluvit s rodiči. Může Ti pomoct najít organizaci nebo odborníka, který se zabývá řešením podobných problémů jako jsou ty, se kterými se potýkáš (pokud z nějakého důvodu nepůjde, aby Ti pomohl přímo školní psycholog).

V případě, že o svém problému nechceš mluvit s dospělým z Tvého okolí, školního psychologa nemáš, situace je naléhavá, nebo chceš s někým mluvit anonymně, můžeš využít Linku bezpečí (https://www.linkabezpeci.cz). Tam můžeš zavolat, nebo využít chat a email. Tato služba je zdarma, anonymní a můžeš ji využívat opakovaně. Lidem, kteří tam pracují, se můžeš svěřit, kromě toho Ti mohou poradit, co v konkrétní situaci udělat. Ve velkých městech fungují i krizová centra pro děti a mládež, kam můžeš přijít a bezpečně řešit své problémy. Takové jsou například v Praze (https://www.ditekrize.cz/pomahame-detem/#osobne, http://www.dumtriprani.cz/pro-deti/) nebo Brně (https://www.krizovecentrum.cz). Pokud je ti méně než 15 let, krizové centrum kontaktuje Tvoje rodiče, že jsi u nich byl/a. Pokud je Ti více než 15 let, informace dají rodičům jen na požádání, nikdo se tedy o tvé návštěvě nemusí dozvědět.

Držíme palce, ať najdeš odvahu svoji situaci s někým probrat, nebo ať je vyšetření u psychologa příjemné a ať se to zlepší.

Autorka článku: Mgr. Zdena Nováková