Doporučení ve zprávě
V tomto článku se budeme věnovat části zprávy, která je obzvlášť důležitá pro rodiče, a to doporučení. Pokud vás zajímá obecný popis částí zprávy a co do nich patří, můžete se podívat zde. Doporučení se zpravidla uvádí na konec celé zprávy a slouží jako informace pro rodiče, případně školu či další odborníky, jak s výsledky zprávy naložit a jak například dál s dítětem pracovat. Prvně si popíšeme, proč jsou doporučení ve zprávě často problematická, na konci článku pak najdete příklad konkrétních "na míru šitých" doporučení.
Může se stát, že doporučení nejsou vždy dostatečně srozumitelná a nápomocná. Ne proto, že by psycholog, který dělá vyšetření a píše zprávu, byl k tomu nekompetentní, nebo vám chtěl škodit. Na psaní zprávy může mít velmi málo času, nebo takový postup přejal od svých kolegů.
Často se tedy stává, že jsou doporučení ve zprávě příliš obecná, chybí konkrétní návod, jak se závěry zprávy naložit a rodiče často neví, nebo si nejsou jisti, jak v daném směru o dítě pečovat. Doporučení obsahují například informaci, že by se dítěti měla věnovat individuální péče. Ale už chybí popis, jak má taková individuální péče konkrétně vypadat. Nebo že se má u dítěte podporovat samostatnost. Ale zpráva neobsahuje, jakým způsobem (kterých je mnoho) by se u toho konkrétního dítěte měla samostatnost podporovat. Každé dítě je jedinečné, a proto by se k němu tak mělo přistupovat. Z postupů vhodných pro děti s ADHD bude pro konkrétní dítě vhodná jen část z nich. Další část postupů mu pak bude potřeba “ušít na míru”, protože přestože jeho potíže pramení z ADHD, je jeho situace s ohledem na možné další okolnosti (např. zrakové postižení) nějakým způsobem specifická a výjimečná. Jinými slovy co pomáhá u jednoho konkrétního dítěte, nemusí pomáhat u druhého. Doporučení by měla navazovat na konkrétní zjištění vyplývající ze zprávy a měla by být šitá na míru dítěti i těm, kteří podle doporučení budou s dítětem pracovat (doporučení se tedy mohou lišit v závislosti na typu školy a třídy, do které dítě chodí). I pokud psycholog dojde k závěru, že dítě se vyvíjí, jak má, a je vhodné pokračovat v péči o něj stávajícím způsobem, je dobré, je-li v doporučení uvedeno, co dle něj správnému vývoji dítěte napomáhá a v čem konkrétně je tedy vhodné pokračovat.
Doporučení mohou být (a je to žádoucí) upřesněna a rodičům vysvětlena i v rámci debriefingu, kdy odborník zprávu předává a vysvětluje rodičům a dítěti (více o tom zde). Nicméně informací, které rodiče dostanou, je zpravidla hodně a situace pro ně může být stresující, je tedy pravděpodobné, že si nezapamatují vše důležité. Je proto důležité, aby konkrétní rady měli i na papíře, aby se k nim mohli průběžně vracet. Velmi přínosnou součástí doporučení mohou být též konkrétní věty, které mohou rodiče, učitelé a další v komunikaci s dítětem v určitých situacích použít.
Rodiče či jiní zákonní zástupci mají právo nesouhlasit s interpretacemi obsaženými ve zprávě a s doporučeními z toho vyplývajícími a mohou požádat o změnu, případně o revizi vyšetření. Pokud jste rodič/jiný zákonný zástupce dítěte a čemukoliv ve zprávě nerozumíte, nebojte se na cokoliv psychologa zeptat, měl by vám umět svá stanoviska a doporučení vysvětlit.
Příklad dobrého doporučení
Situace: doporučení pro učitele/rodiče co zlepšit, dítě (Adam) s nižším sebehodnocením v souvislosti se specifickými poruchami učení, děti se mu posmívají, vyšetřované dítě do školy chodí nerado.
PRO UČITELE: Důležité je poskytnout Adámkovi možnost zažívat úspěch ve třídě, najít něco, za co ho lze pochválit (například za jeho výbornou slovní zásobu, že se zastává slabších, mluví hezky nahlas i před celou třídou, že se snaží pomoci tomu, kdo potřebuje).
PRO RODIČE: Najděte ve škole něco, za co Adámka můžete pochválit. Nemusí to být jen výsledek (jako třeba nakreslený obrázek), ale třeba i nápad/myšlenka/cíl (například že se chtěl zastat spolužáka, že popsal ve slohu prázdniny u babičky, tedy udělal něco, z čeho by babička měla radost) nebo chování/čin (rozdělil se se spolužačkou o svačinu, nesmál se spolu s ostatními spolužákovi, zkusil obrázek domalovat a nevzdal to, i když se mu barvy rozpily a byl naštvaný, apod.).
PRO UČITELE: Co se učení týče, v naukových předmětech dítěti umožněte, aby se učilo z pracovních listů, učebnice, případně aby mu s tvorbou zápisů pomáhala asistentka (nezapomeňte na návrh postupu, aby ho též postupně začala učit, jak si je má dělat sám), protože kvůli pomalému psaní a obtížím s pravopisem i úhledností písma je pravděpodobné, že se nezvládne soustředit zároveň na pochopení výkladu i na vytváření zápisků. Pracujte s vizí budoucnosti. V jeho dospělém životě bude pravděpodobně vytváření zápisků rukou potřeba málokdy, přemýšlejte proto nad postupy, jak ho naučit zaznamenat a organizovat si důležité věci (využití počítače, Endnote, diktafonu apod.)
PRO RODIČE: Co se učení týče, v naukových předmětech dítěti umožněte, aby se dítě doma učilo i jinou než standardní formou. Zkuste nabídnout učení zábavnou formou pomocí různých i obrázkových pracovních listů, počítačových výukových programů, televizních naučných programů apod.
PRO UČITELE: Ověřujte jeho znalosti tak, aby hodnocení nebylo ovlivněno jeho poruchou (např. při testu z vlastivědy nehodnoťte chyby v psaní, zkoušejte ústně). Využívejte slovní hodnocení, které lépe umožňuje popsat, v které části učiva zvládá a u kterých ještě musí trénovat a jak. Slovním hodnocením se vyhnete hodnocení čistě výkonové a znalostní stránky učení. Zahrňte do hodnocení nejen znalosti a dovednosti, ale i jeho tvořivost, spolupráci a aktivitu. Pokud bude mít Adam například více času na diktát nebo mírnější známkování, vysvětlete celé třídě, proč to tak je (“Pro Adámka je psaní o něco těžší než pro vás, proto mu dávám na diktát více času, aby si mohl zkontrolovat chyby”).
PRO RODIČE: Při komentování jeho prospěchu vyzdvihněte to, co se Adámkovi povedlo, než co se mu případně nepovedlo. Nehodnoťte pouze jeho znalosti a dovednosti. Vyzdvihněte jeho snahu, aktivitu, spolupráci s dalšími spolužáky na nějakém týmovém úkolu apod.
PRO UČITELE: Role učitele ve třídě je důležitá - můžete dát jasně najevo, že nesouhlasíte s posmíváním se dětem, které mají problémy se SPU, a nebudete to tolerovat. Např. “Teď se mi ale opravdu nelíbilo, jak jsi Adamovi řekl, že je hloupý, protože při čtení dělá chyby. To, že udělal pár chyb, neznamená, že je hloupý, a nepřeju si, abys mu to říkal.” Adamovi dejte “návod”, jak reagovat na případné posměšky, např. když se mu bude někdo posmívat, že neumí spočítat ani příklady “pro mimina”, nebo že neumí číst: “Sice někdy dělám chyby ve čtení a počítání, ale zato umím fakt hezky zpívat.”
Autorka článku: Mgr. et Mgr. et Mgr. Zuzana Minarik