Předtím, než se někam objednáme

Přínosné může být pro vás a vaše dítě tím, že:

1. Poskytne vám nový pohled na projevy a případně na obtíže, které má dítě ve škole, doma, či jinde. Tento pohled je podložen zkušenostmi a znalostmi o dětském vývoji a potřebách.

2. Nalezne způsob, jak dítěti přizpůsobit vzdělávání a výchovu, aby mohlo zdravě růst a rozvíjet se.

3. Může zmenšit vaše obavy a ulevit vám i vašemu dítěti od stresu. Je užitečné také pro školu či školku, protože:

4. Zjišťuje, jaké má dítě potřeby, a na základě nich radí, jak k dítěti přistupovat.

5. Umožní škole či školce zavést podpůrná opatření, která jsou v rámci možností školy, a které podpoří jeho vzdělávání. Cílem diagnostiky je hledání řešení a intervencí šitých na míru potřebám vašeho dítěte, jeho školy, i vašim možnostem.

Pokud vám bylo vyšetření doporučeno, ale přitom jste přesvědčeni, že vaše dítě je v pořádku a s žádnými obtížemi se nepotýká, na vyšetření s ním chodit nemusíte, a pokud není vyšetření nařízeno soudem, můžete ho odmítnout. Přestože je vyšetření dobrovolné, může být přínosné se na něj objednat, a s dítětem na něj přijít.

Když dítě vidíme každý den, a jsme na jeho projevy zvyklí, nemusí nás napadnout, že je něco jinak, než jak to mají ostatní děti. Pokud ale vaše dítě prožívá obtíže přetrvávající déle než pár týdnů, a to v kolektivu, ve škole, doma či jinde, návštěva psychologa je určitě vhodná. Pokud si vyšetření dítěte vyžádá škola či školka, pravděpodobně potřebuje od psychologa poradit, jak k dítěti přistupovat. Případně potřebuje pro dítě zavést některá z podpůrných opatření, získat asistenta či nakoupit pomůcky, díky nimž bude možné dítě vzdělávat v souladu s jeho potřebami a možnostmi školy. Je proto vhodné vyšetření podstoupit, případně i upozornit psychologa, že potřebujete, aby doporučení byla velmi konkrétní a týkala se přesně problémů, s nimiž si škola neví rady. Pokud škole vstříc nevyjdete, hrozí, že problém, s nímž si aktuálně škola neví rady, poroste. Mějte na paměti, že diagnostika není primárně o hledání problému na straně dítěte, ale měla by být o hledání vhodných řešení či intervencí šitých konkrétnímu dítěti na míru.

Pokud není oproti svým vrstevníkům pozadu velmi výrazně, je pravděpodobné, že je v průběhu času dožene i bez odborné intervence. Může to ale trvat daleko déle než s vhodnou pomocí, která by cílila na konkrétní oblasti a dovednosti, ve kterých je dítě opožděné, a s doporučením, co má smysl s dítětem trénovat, a co ne. Některé dovednosti totiž trénovat nelze, ale zkrátka musí dozrát patřičné mozkové struktury. Usilovná snaha takové dovednosti trénovat může být pro dítě stresující a tím paradoxně vývoj dítěte spíše brzdit. V některých případech ale má smysl dítěti nabízet činnosti, které mu mohou pomoci se v dovednostech posouvat.

Příklad A: Opoždění řeči. U dítěte, které začne mluvit později, než je běžné, má smysl komunikaci podporovat a činit pro něj komunikaci zábavnou, protože to může přitáhnout jeho pozornost k řeči, která mu začne připadat zajímavá.

Příklad B: Opoždění při „odplenkování“. Naopak aktivně trénovat chození na nočník nemá smysl u dítěte, které ještě nezaznamenává, že má potřebu se vyměšovat.

Mám strach z toho, že mé dítě dostane nějakou diagnózu.

Diagnóza poskytuje cenné informace o vašem dítěti pro vás i další osoby v jeho životě. Na jejím základě lze tvořit doporučení o tom, co jiným dětem s podobnými obtížemi pomáhá. Dobrá diagnostika tak pomáhá najít cestu ke zlepšení situace.

Cílem psychologické diagnostiky nemá být udělení diagnózy, ale zlepšení stavu dítěte způsobem, který pro něj bude co nejpřirozenější, a určit, co má smysl rozvíjet, a jak na to. Určení příčin obtíží je první krok, ale stejně důležitá jsou následná doporučení pro rodiče, učitele, a další důležité osoby v životě dítěte o tom, jak se zjištěními pracovat. Skutečným cílem je zlepšení stávající situace.

Správně provedená diagnostika může snížit obavy rodiče a ulevit všem zúčastněným od stresu. Pro dítě s vývojovým opožděním může být jeho stav velmi těžký, protože vidí, že jeho vrstevníci zvládají s naprostou samozřejmostí něco, co jemu nejde. Kromě toho, že navržení vhodného postupu může pomoci dítěti dohnat vrstevníky rychleji a s menším množstvím stresu, diagnostika může také ulevit rodiči, protože se bude mít čeho chytit, když bude bezradný. Navíc rodiči vysvětlí projevy dítěte, čímž mu může přinést větší jistotu a pomoci mu si ujasnit, které postupy jsou vhodnější a jak být svému dítěti co nejlepším rodičem. Z dobře udělané diagnostiky plynou cesty, jak situaci zlepšit.

Správně provedená diagnostika má faktické dopady na život dítěte. Dítěti můžou být například ve škole vyjednány jiné podmínky u aktivit, ve kterých se jeho obtíže hodně projevují, a jsou tak pro něj daleko obtížnější než pro vrstevníky. Takové podmínky by měly umožnit dítěti učit se ty stejné věci jaké jsou požadované po vrstevnících, ale s ohledem na možnosti a dispozice daného dítěte tak, aby vůbec mělo šanci si je dobře osvojit. Některé děti si poradí velmi dobře i bez úlevy, a zvládnou mít výborný prospěch i tak. Je ale možné, že na své školní roky nebudou vzpomínat zrovna rádi, a jejich vztah ke vzdělávání tím bude výrazně ovlivněn.

Příklad z praxe: Dyslexie.

Petra s dyslexií bude mít ke vzdělání nejspíš horší vztah, pokud bude muset psát diktáty s ostatními dětmi, které ale nebude mít šanci časově stíhat, a bude opakovaně selhávat. Kdyby škola díky nařízení z PPP umožnila Petře jinou formu zkoušení z gramatiky tak jako Martině, která podstoupila vyšetření v PPP a škola jí vyšla vstříc (například více času na diktáty, nebo možnost psát každou druhou větu), její sebehodnocení a vztah ke studiu pravděpodobně tolik neutrpí. Smyslem takových opatření je nastavit Petřino vzdělávání a zkoušení tak, aby byla schopná vše zvládnout a zkoušení pro ni bylo přibližně stejně náročné jako pro ostatní děti. Taková opatření mohou vypadat pro každé dítě jinak, a měla by odrážet jeho aktuální schopnosti, ale zároveň mu pomoci se rozvíjet.