Rozhovor během vyšetření (rodič a dítě)

Pokud váháte, zda dítěti sdělit smysl návštěvy psychologa, doporučujeme být k dítěti co nejotevřenější a co nejpravdivěji smysl návštěvy vysvětlit. Informace je ale samozřejmě vhodné přizpůsobit věku dítěte. Například můžete říct: “Všimli jsme si, že máš poslední dobou nějaké trápení ve škole, že ti to nejde tak jako dřív, a chtěli bychom vědět, co můžeme udělat, aby se ti ve škole zase dařilo,” nebo třeba: “Víme, že jsi poslední dobou hodně smutná/ý, a tak bychom rádi zjistili, čím to může být, a jak ti můžeme pomoct.” Tématu se věnuje celý článek Co říct dítěti a jak ho přípravit. Velmi důležité je návštěvou u psychologa či psychologickým vyšetřením dítě nestrašit. Dítě by nemělo k psychologovi odcházet s přesvědčením, že jde na vyšetření za trest, protože něco provedlo. Pokud se v minulosti stalo, že někdo dítěti psychologickým vyšetřením vyhrožoval, je dobré se k tomu vrátit a informaci zkorigovat třeba takto: “Vím, že jsme ti říkali, že jestli ještě jednou doneseš poznámku, půjdeš k psychologovi. V tu chvíli jsem se zlobil/a a řekla něco, co není pravda. Není to tak, že jdeš k psychologovi za trest. Poznámky ve škole sice s návštěvou psychologa souvisí, ale nejdeme tam proto, aby psycholog řekl, co je s tebou špatně. Jdeme tam proto, abychom lépe pochopili, co tě trápí a proč je pro tebe teď tak těžké dodržovat pravidla. Chceme zjistit, co můžeme my nebo škola udělat pro to, aby se tobě i nám všem dohromady zas dařilo lépe.”

Po příchodu na vyšetření pravděpodobně převezme iniciativu psycholog, který se vám všem představí a nastíní průběh vyšetření. Psycholog potřebuje svolení k vyšetření od vás i od dítěte, takže vám vysvětlí, co je smyslem vyšetření. Pak je na vás, zda mu udělíte svolení skrze informovaný souhlas (slovníček). Pravděpodobně bude chtít nejprve mluvit s vámi, a to buď za přítomnosti dítěte, nebo bez něj - to bude nejspíše záležet na vás. Dítěti zatím nabídne nějaké hračky, pastelky nebo jinou zábavu. Potom, co bude mít podstatné informace od vás, bude možná chtít před začátkem vyšetření mluvit pouze s dítětem. Konkrétní postupy se mohou lišit v závislosti na věku dítěte i kontextu a účelu vyšetření.

Někteří psychologové provádějí úvodní rozhovor pouze s rodiči, bez přítomnosti dítěte. Pro takovou praxi je několik důvodů. Jedním z nich je, že pro dítě není příjemné slyšet, jak rodiče vysvětlují psychologovi, v čem má obtíže, co se naučilo pozdě nebo co zatím neumí vůbec. Kromě toho, že se pak dítě může před psychologem stydět, se přirozeně může i zlobit na vás. Zkuste si vzpomenout, jak bylo vám, když o vás rodiče mluvili negativně ve vaší přítomnosti. Určitě existují děti, kterých se něco takového příliš nedotkne. Je ale potřeba myslet v první řadě na to, aby vyšetření na dítě nemělo negativní dopad, a takto tomu můžeme z velké části předejít.

Je proto vhodné se předem informovat, zda je možné provést rozhovor bez přítomnosti dítěte, zda má psycholog k dispozici prostor, kde může dítě počkat. Případně je-li to možné, vezměte s sebou na vyšetření někoho, kdo dítě v mezičase pohlídá. Pokud psycholog na přítomnosti dítěte u rozhovoru s rodičem trvá, je vhodné se ho zeptat na důvody, a požádat ho, aby při doptávání i komentování informací bral přítomnost dítěte a jeho prožívání v úvahu. Lze samozřejmě i přítomnost dítěte u rozhovoru odmítnout či u některé z otázek psychologovi sdělit, že mu odpověď zavoláte nebo pošlete.

Pokud není možné, aby během vašeho rozhovoru s psychologem dítě bylo jinde, je dobré se předem zamyslet nad tím, jak negativní informace o dítěti podat způsobem, který v něm nebude probouzet pocity studu či selhání. Ty mohou zažívat i velmi malé děti. Negativně mohou rozhovory o nedostatcích dítěte působit i na děti, které v důsledku vývojové poruchy dosud nekomunikují.

Například pokud jste během vývoje dítěte měli obtíže s učením na nočník, místo: „Na nočník se naučil strašně pozdě a vůbec nechápal co po něm chceme, a pak se ještě do pěti let furt v noci počurával do plíny” lze říci třeba: “Plínek se zbavil až v pěti letech. Dlouho jsme ho s tím učením na nočník trápili. Teď už je to ale mnohem lepší. Občas se sice počůrá v noci, ale od těch pěti let se hodně posunul. Teď je to jen tak jednou do týdne.”

Pokud v nějaké oblasti vývoje u dítěte k posunu ještě nedošlo, jde říct například: „Zatím to jen zkoušíme. Naučí se to asi později.“ apod.

Jsou to často malé rozdíly, ale jejich smyslem je nevzbudit v dítěti pocit, že dělá vše jen špatně a nemá smysl, aby se dál snažilo. Cílem je naopak zdůraznit, že ač je třeba v něčem pomalejší nebo méně šikovné, posouvá se.

Máte právo být u rozhovoru psychologa s dítětem (ale i celého vyšetření) přítomni. Je však pravděpodobné, že při některé z části vyšetření bude chtít být psycholog s dítětem sám. Jaké jsou důvody a co dělat, pokud s tím nesouhlasíte, si můžete přečíst tady.

Víme, že jít k psychologovi na vyšetření s dítětem je obtížné, a mluvit o vás vašich společných trápeních chce hodně odvahy. I přesto zkuste říci a popsat vše, co vám leží na srdci. Psycholog hovor s vámi povede, takže nevadí, pokud nebudete vědět, jak s vyprávěním začít. Bude se vás ptát na to, co sám potřebuje, případně se můžete k nějaké otázce ještě vrátit a informace doplnit.

• Úvodní rozhovor probíhá často bez přítomnosti dítěte, aby ho negativní informace nezraňovaly.
• Zjistěte předem, zda může být dítě mimo místnost a zda je tam prostor, kde může čekat.
• Pokud to nejde, vezměte s sebou doprovod, který dítě pohlídá.
• Pokud musí být dítě přítomné, zvažte, jak mluvit o jeho obtížích citlivě.
• Máte právo odmítnout přítomnost dítěte u rozhovoru nebo odpovědi doplnit později.
• Naopak u vyšetření může chtít být psycholog sám s dítětem.

Co dalšího můžete při setkání očekávat?

Psycholog se bude snažit udělat si obrázek o tom, jak to u vás doma chodí, kdo všechno s dítětem tráví čas, kdo patří do rodiny dítěte. Některé z těchto otázek pro vás mohou být nepříjemné nebo se může zdát, že s obtížemi dítěte nesouvisí. Projevy dítěte se mohou zdát jednoznačné vám jako rodiči, protože s dítětem trávíte denně čas a znáte ho, ale psycholog má v tu chvíli v hlavě mnoho možných vysvětlení pro jeho obtíže a postupně spoustu možností vyřazuje (tomu se podrobněji věnuje diferenciální diagnostika). Pokud se vám tedy bude zdát, že se ptá na něco pro vás úplně nesmyslného, zkuste i tak pokračovat, ale nebojte se zmínit, že toto se vašeho dítěte moc netýká, případně se zeptejte, proč se vás ptá právě na tohle.

Během rozhovoru nejspíše přijde řeč také na to, jaký máte společný denní režim, jaké hračky má dítě rádo, jak a jaké knížky mu čtete a možná vás psycholog požádá o to, abyste si s dítětem chvíli hráli jako doma. Smyslem takové ukázky není zkouška z rodičovství, ale je to užitečné pro pozorování případných rozdílů mezi chováním dítěte k Vám a k cizímu člověku.

Pozorování také může psycholog využít pro psaní konkrétních doporučení, co nejlépe ušitých pro potřeby vás a vašeho dítěte (jak by měla vypadat taková doporučení, najdete zde). Také pokud například vašemu dítěti nějaká činnost dělá obtíže ve školce či ve škole, ale doma je bezproblémová a máte ji náhodou na videu, může to být pro psychologa velmi nápomocné. Představu psychologa o tom, jak dítě funguje i mimo kontext vyšetření to může podstatně zlepšit, a bude pro něj tak snazší v diagnostice dělat konkrétní závěry.

• Psycholog se bude ptát, jak funguje vaše domácnost a kdo je součástí rodiny. Může se zajímat o denní režim, oblíbené hračky a knížky.
• Některé otázky se mohou být nepříjemné, ale pomáhají při diagnostice.
• Psycholog vás může požádat, abyste si s dítětem chvíli hráli. Užitečná mohou být i videa z domova, kde dítě dělá něco, co jinde nezvládá.
• Cílem je, aby doporučení byla co nejpřesnější a přizpůsobená vašemu dítěti.